Pro Paulu, Betty, Charlotte a Sandy, čtyři kamarádky různého věku, které pracují pro jedny velkých novin v Paříži a setkávají se téměř každý den v jídelně, je tento týden velmi zvláštní. Nejstarší Paula je dokumentaristkou. Charlotte, redaktorka, je rozvedenou matkou malého synka, který je právě na prázdninách. Po letech společného soužití tak odešla od svého muže. Sandy, 18 let, je telefonistka. Stále žije se svými rodiči, bratrem a sestrou. Betty, fotoreportérka, žije sama a hodně cestuje. Svým kamarádkám však navrhne smělý plán, jak co nejradikálněji uniknout ze své samoty. Užít si mužů-loutek, lépe řečeno prostitutů! Čtyřnásobná jízda začíná. Chce to jen pevné nervy a odvahu…

Na Inés, Evu a Carmen je lepší dávat si pozor. Tedy pokud jste se z jakéhokoli důvodu dostali do křížku se zákonem, či vás někdo z něčeho podezřívá. Všechny tři sympatické ženy, každá v podstatě náležící k jiné generaci, jsou totiž soukromá očka pracující pro detektivní kancelář šovinistického a nadutého vyšetřovatele Valbuena. A dokážou se vypořádat skutečně s ledasčím. Inés, nejmladší a nejambicióznější z trojice, je například momentálně nasazená do jisté továrny, kde v přestrojení za obyčejnou zaměstnankyni pátrá po důkazech o korupci a zločinném chování šéfů místních odborů. Eva, jež se právě vrátila do práce z mateřské dovolené, zas dostala na starost přeci jen poklidnější a svým způsobem roztomilý případ hledání jisté ženy, kterou se snaží naleznout její první milý. A nejstarší a nejzkušenější Carmen byla pověřena hledáním důkazů o nevěře ženy zkroušeného fotografa Sergia. Nicméně, i když jsou všechny tři následnice slavné Mata Hari ve svém povolání nadmíru úspěšné, neznamená to, že si tak hravě umí poradit i s vlastním životem. Spíše naopak, plavou v něm, jak to jenom jde. A populární španělská režisérka Icíar Bollaínová jim to ve svém komediálním, na pět cen Goya nominovaném dramatu, vůbec neulehčuje.

Jeden z nejvýraznějších evropských režisérů, z jehož filmografie připomeňme tituly Život bohémy, Mraky odtáhly, Juha či sérii Leningradští kovbojové, sice pustí dokumentaristy jenom tam, kam on uzná zavhodné, ale ani tam si nikdo nemůže být jistý, co je pravda a co šprým...

V dokumentu jsme tváří v tvář s Alainem Cavalierem v jeho dvoupokojovém bytě, jen s kameramanem jako svědkem. V intimním prostředí filmař odhaluje tenké žárovkové vlákno s odkazy jeho práce. Hledání stop jeho hereckého tajemství vede k Romy Schneider, Alainu Delonovi, Catherine Deneuve a Catherine Mouchet.

Je to blázen, nebo génius v přestrojení? Mladý Noi driftuje po celý život na vzdáleném fjordu na severu Islandu. V zimě je fjord odříznutý od okolního světa, obklopen horami a zlověstně pohřben pod krytem sněhu. Noi sní o úniku z této bílé země s Iris, dívkou, která pracuje v místním metru.

Jeden z vrcholů vlny filmu morálního neklidu, dílo Krzysztofa Kieslowskieho - mluvčího mladé polské generace 70. let, ve kterém dokonale využil vlastní dlouholeté zkušenosti z natáčení dokumentárních snímků. Formálně strohé dílo s mnohými významovými podtexty vypovídá o probuzení člověka z dřímoty šedivého nenáročného života a zároveň o ztrátách, které toto rozběhnutí se k novým, dosud netušeným hodnotám přináší. Film vypráví o nijak výjimečném třicátníkovi, pro kterého je osudové setkání s kamerou výzvou k zamyšlení nad svým životem. Přístroj ho doslova přinutí vidět skutečnost v nové perspektivě, ostře a kriticky. Jeho závěrečná zpověď do vlastní kamery svědčí o tom, že vidí ve svém životě smysl a bere za něj odpovědnost. Sám Krzysztof Kieslowski říká: "Kamera nutí hrdinu definovat sama sebe. Naivka z Wielic začal tím, že chtěl kamerou zachytit rodinné chvíle, a končí náročným výkladem světa, dokonce sebeinterpretací." Na strhující podobě filmu má výrazný autorský podíl vynikající Jerzy Stuhr v hlavní roli.

Portugalský životopisný film v režii Carlose Coelha da Silva, se Sandrou Barata v hlavní roli. Ta dokonale ztvárnila legendární portugalskou zpěvačku fada, Amálii Rodrigues, která proslavila Portugalsko po celém světě melancholickým hudebním stylem Fado. Amalia se stala v roce 1940 uznávanou zpěvačkou a tento film zachycuje 50 let její kariéry – od prvních spontánních koncertů v ulicích Lisabonu, přes prodej ovoce pro námořníky, až po koncerty v kavárnách a konečně v největších koncertních sálech Evropy, Ameriky a Kanady. Nejslavnější žena v Portugalsku zemřela v říjnu 1999. Její vlast vyhlásila tři dny národního smutku a na její počest přerušila volební kampaň. Film vypráví příběh zpěvačky a jejího vzestupu z extrémní chudoby na post mezinárodní hvězdy, která novou formou prezentuje portugalskou lidovou hudbu v zahraničí. Film byl kritizován některými členy její rodiny. V dalších rolích se představili Carla Chambel a José Fidalgo.

Amore 14 je pocitový příběh o vzrušení z první lásky, ale i bolesti z náhlé zrady tak hluboké, že vás opustí dech. Carolina je čtrnáctiletá dívka, ne nepodobná svým kamarádkám. Je ve věku plném dívčích přátelství, ale i hašteření, prvních polibků, zamilovaných pohledů, ale i prvních zklamání a bolestí. Ale je to i čas lásky? A jaká je vlastně láska pro dozrávající dívku? Má podobu krásného Massimiliana s jeho milým úsměvem? Carolina ztrácí svůj mobil spolu s kontaktem na Massimiliana, jehož teprve nedávno poznala. Ve svém nitru ale věří, že se s ním brzy znovu setká a vše mezi nimi nevyřčené dostane další šanci projevit se.

Od Valencie po Paříž, od chození do kina až po praktické detaily filmové režie, André Téchiné představuje svou kariéru filmového režiséra období „po Nové vlně“: své okouzlení filmy Jacquese Demyho, lásku k americké kinematografii šedesátých let, první film Vzpomínky na Francii (1975), natočený v jeho rodném městě, film Místo zločinu (1986), své setkání s Jeanne Moreau, Catherine Deneuve atd. V kontrastu k tomuto rozhovoru film představí divákům také Jacquese Nolota, dlouholetého Téchiného přítele, herce a scenáristu filmů La Matiouette (1983) a Nelíbám (1991). Film je doplněn ukázkami z již vzpomínaných filmů Vzpomínky na Francii, Místo zločinu a Divoké rákosí (1994).

Režisér Francois Ozon (8 žen, Bazén..) natočil anglicky mluvený film, výtvarně bohatý projekt, podle knižní předlohy Elizabeth Taylor z roku 1957. Příběh se odehrává na přelomu 19. a 20. století a sleduje osudy hlavní hrdinky Angel Deverellové (Romola Garai), naivní dívky, která žije mimo realitu, mimo dosavadní konvence. Přesto však se jí podaří omračující strmý společenský a umělecký vzestup, o to krutější je však pád zpět na zem, který se jí stane osudným. Ve filmu dále excelují Sam Neill a Charlotte Rampling. Angel zakončoval Berlinale 2007.

Muž (Willem Dafoe) a Žena (Charlotte Gainsbourgová) se vášnivě milují. Černobílé záběry klouzavé kamery si vychutnávají jejich zaujetí sexem. Zároveň sledujeme krůčky dítěte, které se s nadšením blíží směrem k padajícím sněhovým vločkám za otevřeným oknem. Divák již tuší, jak tato scéna dopadne, a tragédie, která se dala snadno odvrátit, samozřejmě navždy změní životy Muže a Ženy. Žena zcela zkolabuje, Muž se snaží zachránit jejich manželství a ulehčit jejich utrpení. Navrhuje společnou terapii v odlehlém dřevěném srubu uprostřed lesů, které, k divákovu překvapení, jako by vystoupily z té nejhorší noční můry. V tu se mění i pobyt manželů a to, co mělo být jejich „rájem“, se stává tím nejhorším peklem. Oživlá příroda a zvrácená psychologie hrají velkou roli v tomto podivném experimentu – vrátí se Muž a Žena jako dvojice, nebo každý sám? Vrátí se vůbec? Jeden z nejkontroverzněji přijatých filmů letošního MFF v Cannes vynesl Charlotte Gainsbourgové Cenu za nejlepší ženský herecký výkon.

Film o sv. Antonínovi z Padovy. Píše se rok 1263. Mnoho mužů a žen ze všech sociálních skupin prochází v padovské bazilice s úctou kolem rakve s ostatky svatého Antonína. Jeden františkánský bratr přitom vzpomíná na rok 1221, kdy u břehů Sicílie ztroskotala loď směřující z Afriky. Mezi zachráněnými byl tehdy Leonardo Fibonacci, obchodník a známý matematik z Pisy, který do Evropy přináší arabské číslice. Dalším je Antonín, mladý mnich původem z Portugalska, který přežil jen zázrakem. Oba muži se pěšky vydávají směrem na sever, do Padovy, kde se náboženství i věda dočkají velké reformy.