Hodně tíživá, intimní zpověď režisérky Esther Rots. Útěk hlavní hrdinky z rušného velkoměsta na samotu do polorozpadlého vesnického domku. Od úplného osamění ale často není daleko k šílenství... Film jako součást psychoterapie. Někdo se z deprese vypíše. Někdo natočí film. Myslím, že Kan door huid heen je právě tenhle případ. Otázkou je, jestli je v takových případech vhodné jít s kůží na trh. Všudypřítomná atmosféra strachu. Já jsem se bála nepřetržitě po celou dobu promítání. Dlouho jsem neviděla tak depresivní a dusivý film.