4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Kontroverzní snímek, který natočil rumunský režisér Cristian Mungui a za který si odvezl Zlatou palmu z MFF v Cannes. Snímek pojednává o dvou vysokoškolských studentkách za éry rumunského totalismu, těsně před pádem železné opony, kdy během jednoho dne jedna z nich podstupuje tehdy zakázaný potrat. Film je drsnou výpovědí nejenom o těžké době, ale, a to především, o silném přátelství. Film získal nejvyšší ocenění na MFF v Cannes 2007. Snímek byl také uveden na 42. ročníku MFF v Karlových Varech, v sekci Otevřené oči, věnované filmům, které originálním způsobem posouvají vývoj filmového vyjadřování.

Dub

Po smrti otce, bývalého socialistického prominenta (vysokého důstojníka tajné policie), se mladá psycholožka Nela vydává z Bukurešti do malého města, kam dostala pracovní umístěnku. Před odjezdem, během cesty i po příjezdu do městečka zažívá četné bizarní, absurdní a většinou traumatické příhody, související jak s politickou situací v zemi, tak se svéráznou mentalitou jejích obyvatel. Pintilieho snímek se odehrává "na cestě", což tvůrci umožňuje zachytit Rumunsko v jeho nejrozmanitějších podobách a "zalidnit" příběh řadou postav (takřka systematické je střídání prostředí, od metropole přes maloměsto až po vesnici). Film, natočený v nehostinných prostředích a v syrových barvách, je jakousi poutí po kraji poznamenaném katastrofou. S odstupem několika let mapuje bezútěšnou realitu, jež předcházela pádu Ceausescova režimu. Nezůstává však jen postkomunistickým, politickým pamfletem: příběh, vyprávěný s černým, mnohdy až cynickým humorem, ústí do kruté variace biblického motivu vraždění neviňátek a je spíše obžalobou lidské malosti a průměrnosti, než pouhým odsouzením konkrétního politického režimu. I díky tomu patří Pintilieho filmařsky kompaktní dílo k tomu nejpozoruhodnějšímu, co bylo v posledních letech natočeno ve státech bývalého socialistického bloku.

Ahoj! Jak se máš?

Hořkosladká romantická komedie režiséra Alexandru Mafteiho působí ve srovnání se syrovým naturalismem nejznámějších děl soudobé rumunské kinematografie jako příjemné osvěžení a zároveň dokazuje, že i filmy poněkud komerčnějšího ražení mohou obsahovat jasnozřivé průniky do mezilidských vztahů. Protagonisty brilantně vystavěného a neobyčejně duchaplného příběhu jsou manželé Gabriel a Gabriela, on hudebník, ona majitelka čistírny oděvů. Během dvacetiletého soužití se z jejich vztahu dávno vytratilo veškeré jiskření, a oběma tak chybí už jen krůček k tomu, aby podlehli mámivému kouzlu internetového chatování. Humornost snímku spočívá mimo jiné v kontrastu mezi jejich usedlým, nevzrušivým způsobem života, ve kterém už nic nezmůžou ani Gabrieliny rozkošné dolíčky ve tvářích, a stavem jakéhosi nepřetržitého erotického vzrušení, v němž se nacházejí všechny okolní postavy. Podivně neurčité a smíšené pocity lásky a frustrace hrdinů nacházejí díky Mafteiho režii dokonalý vizuální odraz v nápaditých a velice působivých obrazových kompozicích.

Nejšťastnější dívka na světě

Delia, mladá rumunská dívka, přichází do Bukurešti s rodiči vybírat cenu, kterou vyhrála v soutěži pořádané společnosti, produkující nápoje. Cena je krásné nové auto. Všechno, co Delia musí udělat, je objevit se před kamerou v reklamě. Delia a její rodiče mají však odlišné představy o tom, co dělat s novým autem. Delia má být zářivým laureátem s lesknoucím se úsměvem. Film je satirou společnosti a otroctví ke kapitalismu a konzumu.

Popel a krev

Dramatický příběh vypráví o mladé ženě Judith, která poté, co byl její manžel zavražděn, opustila svou rodnou zemi ve východní Evropě a deset let žila se svými třemi dětmi ve Francii. Její rozhodnutí přijmout pozvání na svatbu sestřenice odstartuje řadu vypjatých konfliktů a dramatických událostí. Děti sice mohou díky návštěvě domoviny objevovat své kořeny a poznávat příbuzné, návrat Judith ale oživí zapomenuté spory mezi dvěma znepřátelenými klany. A zde se ctí pravidlo, že za krev se platí jedině zase krví… Vizuálně působivý snímek plný napínavých situací je režijní debut herečky Fanny Ardantové. Autorka chtěla především vyprávět příběh o násilí, které v jejím filmu symbolizují „vnitřní i vnější“ jizvy.Dramatický příběh vypráví o mladé ženě Judith, která poté, co byl její manžel zavražděn, opustila svou rodnou zemi ve východní Evropě a deset let žila se svými třemi dětmi ve Francii. Její rozhodnutí přijmout pozvání na svatbu sestřenice odstartuje řadu vypjatých konfliktů a dramatických událostí. Děti sice mohou díky návštěvě domoviny objevovat své kořeny a poznávat příbuzné, návrat Judith ale oživí zapomenuté spory mezi dvěma znepřátelenými klany. A zde se ctí pravidlo, že za krev se platí jedině zase krví… Vizuálně působivý snímek plný napínavých situací je režijní debut herečky Fanny Ardantové. Autorka chtěla především vyprávět příběh o násilí, které v jejím filmu symbolizují „vnitřní i vnější“ jizvy.

Kód neznámý

Na velmi rušné pařížské ulici hodí muž zmuchlaný kus papíru do sepjatých rukou žebračky. A právě tato zdánlivě nevýznamná událost podnítí propojení trajektorií několika velmi rozdílných postav. Anne, mladá herečka, je na začátku velké filmové kariéry. Její přítel Georges je válečný fotograf a ve Francii bývá jen zřídka. Jeho otec vlastní farmu, avšak jeho mladší bratr Jean nemá vůbec zájem o pokračování v rodinné tradici a nechce farmu převzít. Amadou je učitel hudby v ústavu pro hluchoněmé děti. Amadouův otec pochází z Afriky a pracuje jako taxikář, ale své povolání si vybral kvůli jeho hluchoněmé mladší sestře. Žebračka Maria pochází z Rumunska a domů posílá téměř všechny peníze, které dostane na ulici. Po svém vyhoštění ze země se vrací domů, aby nějaký čas strávila se svou rodinou a potom se opět vydala na ponižující cestu do Francie. Co mají tyto postavy společného a proč se jejich životní cesty protnou?

Crulic – cesta na onen svět

Animovaný dokument rumunské režisérky Ancy Damian, která má na svém kontě mezinárodně oceňované dokumentární i hrané snímky, představuje netradiční zpracování a spojení autobiografického příběhu a filmové animace. Crulic – cesta na onen svět vypráví příběh Crulica, 33-letého Rumuna, který zemřel v polském vězení během protestní hladovky. O jeho smrti se dozvídáme od samotného mrtvého protagonisty a následuje rekapitulace jeho životní cesty až k jejímu smutnému konci. Crulic vypovídá o sociální a justiční nespravedlnosti, o systému, v němž jsou ekonomičtí imigranti bráni a priori jako méněcenné bytosti, jaksi automaticky náchylné k podlosti a zločinu. Když člověk žije v cizí zemi, je vnímán jako podezřelý imigrant, a velmi snadno jej mohou obvinit z okradení vysoko postavené osoby a bez důkazů umístit do vězení. Mladý rumunský automechanik má už po krk šikany a navíc se v rámci údajného incidentu cítí úplně nevinně. Jako svéprávný člověk žádá skutečně spravedlivé zacházení a na protest začne držet hladovku.

Dallas mezi námi

Původem rumunský režisér Robert-Adrian Pejo, působící v Rakousku a v New Yorku, ve svém druhém celovečerním hraném filmu vypráví příběh romského učitele Radu Dimu, který se vrací z města do rodné vesnice, aby pohřbil otce alkoholika. Z jeho rodiště se však mezitím stala zaostalá osada na předměstí Bukurešti, kde lidé žijí v bídě a ve špíně a děti shánějí peníze na jídlo sběrem papíru, skla a kovu na sousedním smetišti. Osada, z níž jako malý chlapec ujel, nese ironický název Dallas, protože představuje opak záviděníhodného života v přepychu. Přípravy na otcův pohřeb se komplikují, a Radu zatím potkává svou lásku z dětství Oanu. Ta ho vtáhne do minulosti a pomůže mu poznat lepší stránky svého dávno odvrženého domova. Dokáže Radu najít své místo v životě a konečně být sám sebou? Může být Dallas jeho skutečným domovem?

Diaz: Neuklízej tu krev

Děsivé události, které se odehrály v Janově během Summitu G8 v roce 2001, natolik potlačovaly lidská práva a svobodu, že nemohly zůstat bez povšimnutí. Italského režiséra Daniele Vicariho nenechalo toto svévolné a nepodložené násilí chladným. Do místní školy Armando Diaze se během onoho summitu soustředilo společenské fórum novinářů a mladých lidí, kteří sem přijeli protestovat proti globalizaci. Bez jakéhokoliv varování či předchozích projevů nespokojenosti vtrhla do školy krátce po půlnoci policie a napadla všechny, kdo se zde nacházel. Po dvou hodinách krvavý a surový útok skončil. Většina napadených byla převezena do nemocnice a následně do vazby. Oficiální zprávy uvádí jiné skutečnosti, než je samotná pravda. Na konci summitu jeden člověk zemřel.

Za kopcami

Alina se vrací z Německa, kam odešla za prací, s nadějí, že si zpátky odvede Voičitu, jedinou bytost, kterou kdy milovala a která kdy milovala ji. Jenomže v době, kdy tu Alina nebyla, našla Voičita Boha, a to je v lásce soupeř, nad nímž se těžko vyhrává. Cristian Mungiu, který si z Cannes odvezl Zlatou palmu v roce 2007, opět zvolil jako ústřední postavy dvě mladé ženy. Kdysi spolu vyrůstaly v sirotčinci a po delším odloučení se shledávají v klášterní osadě v kopcích. Zatímco pro jednu z nich se staly chatrče kolem kostelíka domovem, druhá touží utéci z místa, kde vládne přísný řád diktovaný knězem, jehož komunita slepě poslouchá. Není těžké objevit paralely s nedávnou historií autorovy vlasti, třebaže interpretace složitého a nejednoznačně vyznívajícího příběhu je ponechána na divákovi. Poslední záběry ovšem výmluvně vyjadřují autorův pohled na současné Rumunsko.

Europolis

Nae žije v malé vesnici na východě Rumunska. Náhle mu přijde telegram, že jeho dlouho pohřešovaný strýc Luca zemřel. Ten telegram odeslal Lucův vykonavatel závěti, požadujíce, aby Nae a jeho matka přijeli do Francie k přečtení poslední vůle. Jedním z posledních přání zesnulého bylo být pohřben na hřbitově v jeho rodném městě Sulina, v Rumunsku, ležícím na pobřeží Černého moře, na druhé straně kontinentu. Rumunská tradice vyžaduje, aby se duše vrátila tak, kde její život započal, během čtyřiceti dní smutku. Lucova duše se rozhodne využít Naa, aby se mohla vrátit na místo svého posledního odpočinku.

Prachy, podvody a kosti

Příliš měkkí a nevinní na práci, kterou dělají, Harpon a Baptista jsou dva sběrači peněz, kteří toho zatím moc nenasbírali, kromě kopanců a šrámů. Jak se marně snaží plnit své kontrakty, připletou se ke krádeži a rozhodnou se změnit své životy: začnou sbírat sami pro sebe. Prachy, podvody a kosti je bláznivá akční komedie v balkánskem stylu, v barevném rumunském jazyce. Upřimný, ryze poctivý film, který rozhodně nenudí.

Smrt pana Lazaresca

Jednoho večera se panu Lazarescovi, který žije sám, udělá trochu špatně. Nakonec se ocitne v sanitce na cestě do nemocnice, čímž začíná jeho tragikomická odysea. Každý lékař, který ho přijde prohlédnout, dojde k úplně jiné diagnóze a ošetření samotné se neustále odkládá. Lékaři jsou hluší k naléhavým prosbám pana Lazaresca i jeho přátel. Vrcholem jejich cituprostého přístupu je, když je starý pan Lazarescu opět vystrčen do bukureštské noci.

Do neznáma

Dokument mapuje jeden rok v životě Albina a jeho rodiny (všichni jsou pastýři), kteří žijí v severní části Transylvánie. Přibližuje jejich každodenní rutinu i jejich snažení přizpůsobit se novým podmínkám ve světě, kde jsou tradiční hodnoty postupně nahrazovány prázdnými hodnotami moderní společnosti.

Pozice díťete

Jednoho studeného večera uprostřed března se Barbu řítí ulicemi a překračuje povolenou rychlost. Vzápětí srazí malé dítě a chlapec krátce po nehodě umírá. Viníka čeká trest odnětí svobody od tří do patnácti let. Tehdy vstupuje na scénu Barbuho matka Cornelia, rozhodnutá zasáhnout a pomoci svému synovi vyhnout se vězení. Blahobytně zařízený byt – dílo známého architekta z vyšší společenské třídy Rumunska – zdobí police s nepřečtenými romány Herty Müllerové a dokresluje Corneliina kabelka, plná kreditních karet. Corneliina kampaň za záchranu svého apatického syna nezná hranic. Věří, že úplatky jsou tou správnou cestou, jak přesvědčit svědky, aby nesvědčili v neprospěch jejího syna. Dokonce i rodiče mrtvého dítěte se upokojí, když dostanou nějakou tu peněžní hotovost.
říjen 2017
PÚSČPSN
1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31
listopad 2017
PÚSČPSN
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30