Caesar musí zemřít

V římské věznici Rebibbia předstupuje před publikum skupina vězňů, aby zde odehrála klasickou tragédii Williama Shakespeara Julius Caesar. Aplaus publika zní jako otevírání brány, ale tito herci se po stažení opony musí vrátit do svých cel odpykat své mimořádné tresty. Bratři Tavianiové, matadoři světové kinematografie (Padre padrone, Noc svatého Vavřince), strávili šest měsíců v jedné z nejtvrdších italských věznic, aby zaznamenali, jak se několik mužů pokouší proniknout do zdánlivě vzdálených rolí a skrze ně alespoň částečně překročit stín věznice. Film Caesar musí zemřít není pouhým filmovým záznamem divadelní inscenace. V autentickém prostředí věznice – v tmavých celách, v úzkých chodbách a mezi dobře střeženými zdmi – se díky univerzálnímu Shakespearovu jazyku prolínají dávné intriky, výhodné koalice i opravdová přátelství s životem místních vězňů, kteří si v mnoha případech zadali se samotnou italskou mafií. Film Caesar musí zemřít, vítěz berlínského Zlatého medvěda, byl speciálně uveden na Nové scéně Národního divadla 11. září 2012. Unikátně se tak protnula multižánrová pražská divadelní scéna s formátem filmového doku-drama odehrávajícím se v autentické římské věznici.

Noc svatého Vavřince

Vzpomínka na noc, kdy padaly hvězdy a každý si mohl něco přát. Němci stále okupovali Toskánsko a Cecilii bylo 6 let. V kostele byla svatba a všichni přítomní se dělili o jediný bochník chleba. Město bylo prázdné, lidé žili v podzemí, báli se bombardování a netrpělivě očekávali příchod amerických osvoboditelů. Když místní farář oznámil, že se všichni musí do večera shromáždit v kostele z příkazu fašistů, jinak budou zastřeleni, nikdo nic nenamítal. Pouze starý Galvano lidi varoval. On půjde naproti Američanům a kdo chce, může jít s ním. Část z nich si oblékla tmavé oblečení a po západu slunce tajně vyrazila. Modlili se, aby bůh zachoval jejich domy a oni se měli kam vrátit. Ve 3 hodiny ráno slyšeli z dálky výbuchy. Klíči, které měli na krku a po kapsách, už možná nebude co odemknout. Možná to ale bylo jiné město. A třeba stále stojí i kostel se všemi jejich sousedy. Neměli jídlo a nevěděli, kam jít. Všude viděli jen vypálené domy. Potkávali lidi, dříve známé, kterým už nemohli věřit. Fašisté ani jejich italští přisluhovači se jich nechtěli vzdát bez boje. V noci na Svatého Vavřince bylo nebe plné padajících hvězd. Možná se odkrývaly poklady, ráno však svítilo slunce a padal hustý déšť.
srpen 2017
PÚSČPSN
1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31
září 2017
PÚSČPSN
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30