Amália

Portugalský životopisný film v režii Carlose Coelha da Silva, se Sandrou Barata v hlavní roli. Ta dokonale ztvárnila legendární portugalskou zpěvačku fada, Amálii Rodrigues, která proslavila Portugalsko po celém světě melancholickým hudebním stylem Fado. Amalia se stala v roce 1940 uznávanou zpěvačkou a tento film zachycuje 50 let její kariéry – od prvních spontánních koncertů v ulicích Lisabonu, přes prodej ovoce pro námořníky, až po koncerty v kavárnách a konečně v největších koncertních sálech Evropy, Ameriky a Kanady. Nejslavnější žena v Portugalsku zemřela v říjnu 1999. Její vlast vyhlásila tři dny národního smutku a na její počest přerušila volební kampaň. Film vypráví příběh zpěvačky a jejího vzestupu z extrémní chudoby na post mezinárodní hvězdy, která novou formou prezentuje portugalskou lidovou hudbu v zahraničí. Film byl kritizován některými členy její rodiny. V dalších rolích se představili Carla Chambel a José Fidalgo.

Antonín - Boží bojovník

Film o sv. Antonínovi z Padovy. Píše se rok 1263. Mnoho mužů a žen ze všech sociálních skupin prochází v padovské bazilice s úctou kolem rakve s ostatky svatého Antonína. Jeden františkánský bratr přitom vzpomíná na rok 1221, kdy u břehů Sicílie ztroskotala loď směřující z Afriky. Mezi zachráněnými byl tehdy Leonardo Fibonacci, obchodník a známý matematik z Pisy, který do Evropy přináší arabské číslice. Dalším je Antonín, mladý mnich původem z Portugalska, který přežil jen zázrakem. Oba muži se pěšky vydávají směrem na sever, do Padovy, kde se náboženství i věda dočkají velké reformy.

Camille Claudelová

První celovečerní hraný debut francouzského kameramana Bruna Nuyttena přináší pravdivý příběh o vášnivém milostném vztahu a o jedné z nejdůležitějších spoluprací v dějinách moderního umění na začátku 80. let 19. století. Nuytten vypráví příběh mladé, krásné a talentované francouzské sochařky Camille Claudelové (Isabelle Adjani), která se zamiluje do sukničkáře Augusta Rodina (Gérard Depardieu), v té době již velmi slavného sochaře. Camille obětuje svou vlastní kariéru a začne pracovat jako asistentka kreativně zkrachovalého Rodina a stane se jeho múzou i milenkou. Když však zjistí, že je těhotná, požádá ho, aby si vybral mezi ní a jeho dlouholetou milenkou, avšak Rodin Claudel odmítne. Jejich spojení a spolupráce náhle končí, což se stane zlomovým bodem pro její duševní zdraví. Jak se její emocionální zmatek prohlubuje a přetavuje se do podoby šílenství, Claudel vytváří svá dlouho odkládaná sochařská díla, kterým její ruce konečně vdechnou život. Toto vášnivé a historicky přesné biografické drama s vynikajícími hereckými výkony Isabelle Adjaniové a Gérarda Depardieu, je krásně natočené, strhující filmové veledílo o uměleckých vizích a zároveň o, na smrt odsouzeném, milostném vztahu. Film vzdává taktéž velkou poctu umění jako takovému a zdrojům umělecké tvorby. Toto grandiózní melodrama s působivou vizuální stránkou, zvlášť když sledujeme Claudel v maniakálním záchvatu tvorby uměleckého génia, poháněného nutností přetavit své emoce do svých sochařských děl, byl nominován v roce 1989 na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film, a mezinárodní herecká hvězda Adjani byla ve stejném roce nominována na Oscara za Nejlepší herečku pro její strhující ztvárnění mladé umělkyně, která obětuje svůj talent pro plameny vášně.

CAMILLE CLAUDEL 1915

Ke konci své kariéry trpěla sochařka Camille Claudel zdánlivou duševní poruchou. Přestávala věřit ve své umělecké schopnosti a svého bývalého milence, Augusta Rodina, vinila z toho, že jí učinil ze života peklo. Ačkoliv ji její rodina pro její bezpečí a dobro umístila do blázince na předměstí Avignonu, Camille se snažila přesvědčit doktora, že je duševně naprosto zdravá. V zoufalé touze po svobodě a setkání se svým milovaným bratrem ubíhá její život za zdmi léčebny.

Cervantes

Sugestivní fikce mládí Miguele de Cervantese (1547–1616), autora románu Don Quijote. První zfilmovaný životopis Cervantese v režii Vincenta Shermana se natáčel v barvě a s hvězdným obsazením - Horst Buchholz (Cervantes), Gina Lollobrigida (prostitutka), José Ferrer (Hassan Bey), Louis Jourdan (kardinál Giulio Acquaviva) a Fernando Rey (král Filip II.).

Control

Anton Corbijn, který se vypracoval na tvorbě hudebních videoklipů předních světových kapel, se pustil do biografického dramatu o svém oblíbenci Ianu Curtisovi, legendárním frontmanovi post-punkových Joy Division. Snímek s bohatou hudební složkou podle knižní předlohy Curtisovy manželky zaujme i diváky, kteří se s Joy Division doposud nesetkali.

Dirch

Dánský režisér Martin P. Zandvliet, který si získal mezinárodní uznání filmových kritiků i diváků již za svou prvotinu Potlesk (2009), tentokrát do našich kin přichází se svým druhým celovečerním hraným filmem, představujícím životopisný příběh dánského komedianta Dirche Passera. Dirch (18. květen 1926 – 3. září1980) byl uznávaným a oblíbeným dánským hercem. Proslavil se především svými improvizačními schopnostmi a díky bohaté filmografii, která se skládá z 90 titulů, byl jedním z nejvýraznějších osob Dánska. Snímek ale odkrývá jeho věčnou samotu, která se skrývá pod rouškou nablýskané slávy, a sebezničující posedlost úspěchem u kritiků a zároveň u diváků.

Clara

V roce 1850 cestuje klavíristka Clara Schumann (Martina Gedeck), rozená Wieck, se svým manželem Robertem (Pascal Greggory) a jejich dětmi do Dusseldorfu. Po vyčerpávajících létech na turné Robert předpokládá, že post obecního ředitele hudby zajistí jeho rodině klidný a usedlý život. Po boku svého churavějícího manžela se stále snaží prosadit i Clara a bojuje proti přebujelému šovinismu hudebních kolegů svého manžela. Robert zaměřuje svou pozornost na virtuózní skladby 20letého Johannese Brahmse (Malik Zidi) a přivádí ho do svého domu, plného nadšení. Mladík se stává součástí rodinného života, ale brzy zahoří láskou k paní domu, což výrazně zkomplikuje situaci….

Božský

Brilantní portrét muže, který vstoupil na politickou scénu Itálie v roce 1946 a dodnes z ní zcela neodešel. Téměř devadesátiletý Giulio Andreotti, křesťanský demokrat, který stál sedmkrát v čele vlády a na rozdíl od řady svých kolegů se nikdy neoctl v hledáčku mafie, v tvůrci budí odpor, ale i fascinaci. V podání skvělého Tonyho Servilla je „božský Giulio“ nevyzpytatelnou bytostí, připomínající loutku, ochotnou obětovat vlastní svědomí své ctižádosti.

Mussolini a já 1

Historii pádu fašistického diktátora Itálie vypráví jeho dcera Edda (Susan Sarandon). Dramatické události odvedly Mussoliniho (Bob Hoskins) od jeho rodiny. Miluje oddanou manželku (Annie Girardot) a mladou milenku, ale zároveň cítí nenávist ke své dceři, jejíž manžel Ciano (Anthony Hopkins) byl bezprostřední příčinou pádu a zatčení diktátora.

Juliette Binoche: Skicy portrétu

Patří k nejkrásnějším, ale také nejtalentovanějším světovým herečkám. Je známá nejen ve Francii, odkud pochází, ale i v Hollywoodu. Natáčela v nejrůznějších zemích světa pod vedením legendárních osobností jako Krzystof Kieslowski, Anthony Minghella, Abbas Kiarostami. Dnešní portrét Juliette Binocheové se ovšem zdaleka nedotýká jen filmů. Slavná herečka je totiž uznávanou výtvarnicí a v poslední době se věnuje také modernímu tanci. Její sestra ji natáčela po dobu přípravy a instalace unikátní výstavy, na níž si návštěvníci mohli prohlédnout dlouhou řadu dvojportrétů. Na jednom obrázku byl vždy režisér Juliettina filmu, na druhém postava, kterou Juliette ztvárnila. Sestra zachycuje Juliette bezprostřední a uvolněnou, uprostřed činnosti, která je jí stejně přirozená jako herectví. Naproti tomu v případě tance můžeme obdivovat hereččinu nezměrnou píli, houževnatost a touhu po dokonalém výkonu.

Bergman & Magnani: Válka vulkánů

Dva živly, které v sobě skrývají okouzlení, sílu a jedinečnost. Když se však střetnou, je lepší ustoupit stranou. Ingrid Bergman a Anna Magnani byly dvě osudové ženy v životě nejuznávanějšího režiséra Hollywoodu té doby, Roberta Rosselliniho. Bergman & Magnani: Válka vulkánů je dokument, který odkrývá vášnivé a dramatické milostné vztahy těchto velikánů světového filmu. Vypráví o jedné éře italského a světového filmu, příběh intenzivní a nadčasový, přesně tak jako Liparské ostrovy, na kterých se to všechno odehrává.

Propustka

Mezi hrdinstvím a zradou vede jen tenká a často nezřetelná linie a máloco je právě takové, jaké se zdá na první pohled být. Paříž, březen 1942. Němci okupují Francii. Asistent režiséra, impulzivní Jean-Devaivre, nedokáže jen tak sedět s rukama v klíně. Scénárista a básník Jean Aurenche se chce za každou cenu vyhnout práci pro Němce. Oba dva muži pracují ve společnosti Continental Films a bojují s nepřítelem, jak umí. Jsou "blízko vlčích tesáků, které je nemohou kousnout", nebo už patří mezi kolaboranty? Válka se s nikým nemazlí!

Landru

Tato černá komedie je založena na skutečném příběhu a zbabělých činech francouzského sériového vraha Henri-Desire Landrua, který brutálně zavraždil více než 10 žen během 1. světové války. Jako bývalý prodejce nábytku zjistil, že je velmi těžké finančně zabezpečit svou manželku a jejich čtyři děti. Toužíce po větších finančních prostředcích vymyslí plán a začne zabíjet osamělé bohaté ženy, které hledají společníka či partnera přes inzeráty v novinách. Když se počet jeho obětí vyšplhá nad 10, jeho neslavná kariéra končí, protože ho pozná a udá sestra jedné z obětí. Tři roky po zatčení je Landru konečně předvolaný před soud. Landru však přísahá, že není psychotickým vrahem a že vše učinil jen proto, aby i nadále mohl podporovat svou rodinu v buržoazním životním stylu, tak jako byla do té doby zvyklá. Během soudního přelíčení Landru odmítl prosit o milost a nad svými činy neprojevil žádnou lítost.

Skafandr a motýl

Film známého režiséra Juliana Schnabela (Než se setmí, Basquiat) se skvělým hereckým výkonem Mathieua Amalrica (Mnichov) a brilantní kamerou Janusze Kaminskeho, který je dvorním kameramanem Stevena Spielberga, byl uveden za velkého zájmu diváků i odborné kritiky. Film byl natočen podle skutečného příběhu na základě knižní předlohy Jean-Dominiqua Baubyho, který pracoval jako šéfeditor ve francouzském časopise Elle. Charismatický a úspěšný Jean-Dominique si užíval života až do tragického momentu, kdy po náhlé mozkové příhodě ochrne na celé tělo. "Znovuzrodí se jako oko", je totiž schopen komunikovat pouze mrkáním jednoho oka. Jeho vůle dál žít a pracovat je obdivuhodná, ve filmu je vykreslena jemně a s nadsázkou své vlastní tregédie. Hrdinovi skutečného příběhu se totiž podařilo doslova "namrkat" knihu. Bohužel v českém vydání zatím nevyšla. Mathieu Amalric, který ztvárnil Jean-Dominique Baubyho, převzal roli po původně obsazeném Johny Deppovi, který pro svoji vytíženost z filmu odstoupil, a vdechl do postavy silný náboj, který navíc podtrhuje subjektivní kamera. Právem si Julian Schnabel odvezl z Cannes cenu za nejlepší režii a je jasné, že o tomto filmu ještě uslyšíme.

Děti století

Pravdivý příběh o bouřlivém milostném vztahu mezi dvěma francouzskými literárními ikonami 19. století, spisovatelkou George Sandovou a básníkem Alfredem de Mussetem. Ale jejich vztah se rozpadá v průběhu zájezdu do Benátek. V hlavních rolích se představí Diane Kurys, Juliette Binoche a Benoit Maginel.

Z prezidentské kuchyně

Francouzský režisér Christian Vincent vypráví ve svém nejnovějším filmu Z prezidentské kuchyně příběh neobyčejné ženy Hortense, která naslouchá svému srdci a co si umíní, to i dosáhne. Všechny její dobrodružství jsou svázané s vařením a jedno z nich je přímo neuvěřitelné – dva roky vařila přímo pro francouzského prezidenta Françoise Mitteranda v Elysejském paláci a pronikla do zákulisního politického světa nejmocnějšího muže v zemi. Christian Vincent ve filmu paralelně rozvíjí dvě příběhové linie. V první z nich se ocitáme na Antarktidě, kde Hortense určitou dobu působila, a prostřednictvím mladé dokumentaristky se vracíme zpět do dob její náročné, i když prestižní práce v prezidentském paláci. Postupně tak poznáváme obdivuhodnou ženu, která v sobě spojuje smysl pro tradice i modernitu, ambicióznost i pokoru, razantnost i křehkost zároveň

Manoel de Oliveira, architekt

Když požádali Paula Rochu, aby natočil dokumentární film o Manoelu de Oliveirovi, věděli Janine Bazin a André S. Labarte, producenti televizního dokumentárního seriálu "Cinéma, de notre temps", že v jednom projektu spojují dva muže, kteří utvářeli moderní portugalskou kinematografii: toho, který v šedesátých letech katapultoval portugalský film do popředí nové vlny (Paulo Rocha), a toho, který mu velmi odvážně dodal identitu moderní kinematografie (Manoel de Oliveira).

Marie Kroyer

Mezinárodně uznávaný filmový režisér Bille August se svým snímkem Marie Kroyer vrací po 25 letech opět do rodného Dánska a divákům přináší intimní příběh ženy ze začátku 20. století, inspirovaný skutečnými událostmi. Augustův nejnovější film vypráví příběh umělkyně Marie Kroyer, manželky mentálně postiženého dánského malíře P.S. Kroyera, která se zmítá mezi sociálními rolemi oddané manželky, starostlivé matky a kreativní umělkyně. Na dovolené ve Švédsku však pozná hudebního skladatele Huga Alfvéna, do kterého se vášnivě zamiluje.

Michel Petrucciani

Francouz sicilského původu M.Petrucciani (1962 až 1999) osudem a hlavně uměním patří i se svou 99 centimetrů malou postavou k velikánům jazzu XX.století. Ve čtyřech letech uslyšel v televizi Ellingtona a zatoužil po instrumentu, na který Duke hrál. Obdržel piánko a vzápětí je rozbil. Byl od otce poprvé a naposledy bit. Dostal pianino, z jehož kláves měl nejprve strach. V patnácti už hrál s trumpetistou Clarkem Terrym, brzy nato realizoval otevřené dialogy s altsaxofonistou Lee Konitzem. S kvartetem saxofonisty Charlese Lloyda zbrousil půl světa. Sedm alb nahrál pro společnost Blue Note, pak přešel k francouzskému labelu Dreyfus. V roce 1994, kdy se smyčcovým kvartetem koncertoval ve Dvořákově síni Rudolfina, obdržel v Paříži titul Rytíř Čestné legie. Stylově navazoval na Herbieho Hancocka a hlavně na Billa Evanse, ale byl se svou nesentimentální romantičností naprosto originální. Například v záznamu stuttgartského koncertu z roku 1997 Petrucciani exceluje spolu s baskytaristou Anthonym Jacksonem a hráčem na bicí Stevem Gaddem. Přestože se mohl pohybovat jen těžce o dvou francouzských hůlkách, jeho hudební projev disponoval roztančenou lehkostí. Svým jedinečným stylem prokazoval, že jazz může být rafinované komponování ve strhující spontánní improvizaci.

Tisíc a jedna Monica

Herečka, režisérka a spisovatelka. Intenzivní, smyslná, eklektická. Začala s interpretováním existenciální úzkosti a prázdnoty a poté se dostala do světa filmu, a to přímo do zlatého věku italské komedie. Když hovoříme o Monice Vittiové, tak hovoříme i o vývoji samotné italské kinematografie. Jako herečka byla „fyzicky“ v rozporu s tehdejším idolem krásy z dobových plakátů, a i navzdory tomu se jí podařilo přetransformovat své „nedostatky“ v jedinečné a nezapomenutelné postavy stříbrného plátna

Mr. Nice

Životopisný snímek britského režiséra Bernarda Rose vznikl podle knihy Howarda Markse (nar. 1945), který, než byl dopaden a v roce 1988 odsouzen na pětadvacet let, pašoval do Velké Británie a posléze i do USA takzvané lehké drogy, tedy marihuanu a hašiš. Příběh je koncipován jako protagonistova „one man show“, v níž otevřeně líčí svůj život. – Howard Marks je absolvent Oxfordu, charismatický muž, zábavný společník, oddaný manžel a milující otec. Jenže se věnuje nezákonným činnostem jako pašování, dealerství, spolupráci s IRA a klamání úřadů. K překračování zákonů a k získání bohatství mu napomáhá souhra osudných náhod a podle jeho slov i to, že nebyl sobecký, když se dostal k většímu množství marihuany, než stačil vykouřit. Zároveň po skromných začátcích dokazuje, že má kromě dobrodružné povahy též chladnokrevné uvažování a obchodnickou vypočítavost. – Marks byl po sedmi letech, strávených ve vězení v USA, podmínečně propuštěn. Vydání memoárů mu zaručilo popularitu i dobrý odrazový můstek k boji za legalizaci marihuany. Je tedy na divácích, jaký postoj ke spornému, amorálnímu hrdinovi zaujmou, protože právě tímto aspektem jeho osobnosti se tvůrci nezabývají, podobně jako tomu bylo v životopisném snímku Kokain (FP 9/2001) s Johnnym Deppem. - Film věrně zachycuje uvolněnou a rozevlátou atmosféru šedesátých let obrazem, výpravou, kostýmy, jimž odpovídá i stylový soundtrack (kromě příliš vemlouvavé originální hudby Philipa Glasse). Rhys Ifans jako Marks i David Thewlis jako člen Prozatimní IRA McCann dávají svým postavám humor a absurdní nadsázku, takže o zábavu je postaráno a nevážně se líčí velmi vážné věci.

Mussolini a já 2

Přesvědčivé dokumentární drama zaznamenávat život a smrt Il Duceho od jeho období socialistu, fašistického aktivistu, silné spojenectví s Hitlerem až po předčasnou smrt. Film začíná těsně před druhou světovou válkou a ukazuje politickou a osobní stránku pádu Benita Mussoliniho jako Il Duceho.

Mozartova sestra

Příběh začíná v roce 1763 a sleduje namáhavý život Mozartovy rodiny na cestách kočárem z jednoho královského dvora na druhý, kde šlechta žasne nad zázračným talentem mladého Wolfganga. Ale skvělá zpěvačka, cembalistka, houslistka Nannerl, Wolfgangova o pět let starší sestra, byla jako první známa jako zázračné dítě rodiny. Na začátku filmu ještě pořád vystupuje jako doprovod Wolfganga, i když zastíněna a upozaděna jeho rostoucí slávou. Její otec se podřizuje společenskému zřízení „pro její vlastní dobro“ a zakáže jí pokračovat ve hře na housle a skládání, přičemž důvěrně přisuzuje talent Nannerl svojí ženě. Nannerl popuzují omezení, která jí ukládá její pohlaví a užírá se svými vyhlídkami.

Ned Kelly

Od producentů filmů Královna Alžběta a Jak na věc přichází pravdivý příběh jednoho z nejznámějších lidí mimo zákon Neda Kellyho. Policie ho pronásledovala, stíhala celá zem a za jeho hlavu byla vypsána největší odměna na světě. Musel se skrývat, zatímco jeho přátelé a rodina byli nespravedlivě uvězněni. Ned se ale brzy se svým gangem stal pověstným. Heath Ledger (Příběh rytíře, Ples příšer), Orlando Bloom (Černý jestřáb sestřelen, Pán prstenů) a oscarový Geoffrey Rush* (Záře, Královna Alžběta, Quills - Perem markýze de Sade), Naomi Watts (Kruh) v dramatickém a vzrušujícím příběhu jedné z nejslavnějších australských legend.

Patrice Chéreau: Tělo v umění

Polodokumentární film o předním francouzském divadelním režisérovi Patrice Chéreauovi. Film mimo samotnou osobnost režiséra zachycuje i jeho práci během příprav divadelního představení "Lucio Silla" v La Scale, setkání se studenty herectví i natáčení filmu "Adieu Bonaparte", ve kterém Patrice Chéreau hrál samotného Bonaparta. Patrice Chéreau pochází z umělecké rodiny (oba rodiče byli malíři) a již na střední škole sestavil svou první divadelní skupinu, v níž sám vytvářel dekorace i kostýmy a ujímal se rovněž režie. Roku 1966 se stal ředitelem divadla v Sartouville a v tradici 60. let předváděl zejména politická představení. Když divadlo roku 1969 zkrachovalo, Chéreau odjel do Itálie a poté do Marseille, kde režíroval Richarda II., v němž zároveň ztělesnil hlavní roli. Po řadě dalších, většinou velmi subjektivně pojatých divadelních inscenací (klasická díla V. Huga, Moliěra, W. Shakespeara, H. Ibsena) a oper (G. Rossini, R. Wagner, J. Offenbach, W. A. Mozart) natočil roku 1974 svůj první film, psychologický thriller Tělo orchideje. Velmi emocionálně pojatou hlavní postavu - bohatou dědičku, jež má být prohlášena za šílenou - v něm ztělesnila Charlotte Ramplingová. Na pozvání dirigenta Pierra Bouleze se o dva roky později v Bayreuthu ujal režie Wagnerovy tetralogie. Jeho druhý snímek, drama bývalé příslušnice protifašistického odboje Judith Therpauveová (1978) se Simoně Signoretovou v hlavní roli, sledoval boj za záchranu provinčních novin. V následujících letech se Chéreau věnoval zároveň divadelní režii (stal se ředitelem divadla v Nanterre) i filmu (Poraněný člověk byl promítán v Cannes v roce 1983). Po moderní adaptaci Čechovovy hry Platonov nazvané Hotel de France (1986) si Chéreau přízeň širokého publika získal historickým snímkem Královna Margot (1994) s Isabelle Adjaniovou, Danielem Auteuilem a Jean-Huguesem Angladem v hlavních rolích. Po něm se ale vrátil znovu k autorské výpovědi prostřednictvím filmu Ti, kdo mě mají rádi, pojedou vlakem (1998). Intimita je pak jeho největším úspěchem u kritiky: snímek obdržel hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně 2001.

Pianista

Film Pianista je příběhem Wladyslawa Szpilmana, skvělého pianisty a uznávaného interpreta Chopinových skladeb. Příběh začíná v okamžiku, kdy ve varšavském rádiu zní Chopinovo Nokturno v C# moll v jeho podání. Píše se rok 1939 a Szpilmanovi je 28 let. Polsko je napadeno německými vojsky, která brzy přicházejí i do jeho hlavního města Varšavy. Téměř okamžitě jsou uplatněny tvrdé restrikce vůči zdejší židovské komunitě. Szpilman a jeho rodina - rodiče, bratr a dvě sestry - žili až dosud spokojeným životem, brzy jsou však také donuceni podřídit se ponižujícím pravidlům. Kromě toho, že jim docházejí peníze a jídlo, musí pod hrozbou přísného trestu nosit na rukou Davidovu hvězdu. Nátlak se postupně zvyšuje a rodina je na tom stále hůře. Brzy jsou donuceni prodat obrazy, stříbro, nábytek a nakonec i Szpilmanovo drahocenné piáno. Největší ranou je však rozhodnutí, podle kterého mají být všichni Židé umístěni do uzavřeného areálu, obehnaného vysokými zdmi - na místo, které brzy vstoupí do dějin jako Varšavské ghetto.

Placido Rizzotto

Skutečný příběh Placida Rizzotta, zavražděného mafií na Sicílii v roce 1948. Na večeři ze dne 10. března 1948, když zmizí tajemník Corleoneho unie Placido Rizzotto, se podivným řízením osudu stane důležitý přelom v italských soudobých dějinách: sblíží se kapitán carabinierů Carlo Alberto Dalla Chiesa, mladý univerzitní Student Pio La Torre a Luciano Liggio, Rizzottův vrah.

Portrét 60% dokonalého muže: Billy Wilder

Francouzská dokumentaristka Annie Tresgot přináší intimní portrét Billyho Wildera jako jednoho z největších filmových režisérů všech dob. Dokument odhaluje Wilderův rušný život, prostřednictvím jeho zpovědí v prostorech blízkých jeho životu. Rozhovor vede Michel Ciment (filmový kritik z Positif) okolo roku 1980, kdy je Wilderovi asi 74 let. Velké interview začíná přímo ve Wilderově kanceláři na frekventované třídě Santa Monica Boulevard, kde má slavný režisér vystavených šest Oscarů a certifikát za získání hlavní ceny na filmovém festivalu v Cannes za film ZTRACENÝ VÍKEND (1945). Brzy se přesouváme do jeho bydliště, kde Cimentovi i divákům ukazuje Wilder svou cennou uměleckou sbírku, zahrnující díla Picassa, Chagalla, Kandinského a dalších. Nakonec rozhovor vrcholí ve Wilderově plážovém domku v Malibu. Wilder hovoří v krátkosti o svém mládí, které trávil ve Vídni, o vzrušení ze života v Berlíně za Výmarské republiky a o jednom roku stráveném ve Franci během II. světové války. Avšak největší část tohoto rozhovoru se týká jeho Hollywoodského období. Wilder je skvělým vypravěčem a odhaluje nám mnoho fascinujících věcí o jeho úžasných filmech a o slavných filmových hvězdách, se kterými spolupracoval, například o Jacku Lemmonovi, Walteru Matthauovi, Williamu Holdenovi, Humphrey Bogartovi či o Marilyn Monroe. Z celého dokumentu prosakuje ironický vtip a nezkrotný talent Billyho Wildera, který nám tu ukazuje, že jeho život není jen o filmech. Je to Wilder o Wilderovi, o režisérovi, který přišel do USA, aby unikl nacistickým perzekucím a nakonec, aby našel svůj vlastní výraz v rozmáhajícím se filmovém průmyslu.

Princezna

Halonenův snímek Princezna, natočený podle skutečné události, vypráví dojemný příběh Anny Lappalainenové, kabaretní tanečnice a masérky, která věřila, že je z urozeného rodu, že je „princezna“. 50 let ale strávila jako pacientka psychiatrické kliniky Kellokoski, kde vyprávěla svůj neobyčejný příběh ženy, které se matka v dětství zřekla. Jejím jediným domovem byl ústav a psychiatrická klinika, kde lidem okolo sebe díky své roztomilé osobnosti neustále rozdávala naději a radost. To všechno Anna jen předstírá? Je opravdu duševně nemocná? Anebo je to všechno úplně jinak?

Renoir

Film Renoir je založený na skutečném příběhu stárnoucího impresionistického malíře Augustea Renoira a začínajícího filmaře Jeana Renoira. Snímek je vyprávěn nádhernými obrazy, ponořenými do zlaté barvy a vyvolávajícími atmosféru samotné Renoirovy malířské tvorby. Píše se rok 1915 a malíř Auguste Renoir i jeho syn Jean jsou poznamenáni smrtí ženy i matky zároveň. Jejich životy však změní mladá kráska s ohnivými vlasy, která jim dodá ztracenou energii a uměleckou inspiraci. Stane se posledním modelem otce Renoira, kterému zároveň navrátí ztracenou mladost, a v psychicky nestálém Jeanovi svou divokostí i nezkrotným duchem vzbudí nečekané touhy i vášeň k filmovému umění.

Sid a Nancy

Otevřená, svým způsobem drastická filmová rekonstrukce nevšedního a bouřlivého vztahu baskytaristy Sex Pistols Sida Viciouse a mladé Američanky Nancy Spungenové. Hudební aktivity legendární skupiny tvoří jenom pozadí příběhu o nezvyklé lásce, kterou tvoří nejenom vzájemné sympatie a pochopení, ale také přemíra heroinu. Ten posléze nabývá převahu a divák se stává svědkem fyzického i psychického rozkladu osobností Sida a Nancy. Děsivé finále je pak už jen logickým vyústěním dekadentní životní filosofie, jež přerůstá do odmítnutí všech základních společenských norem. I když se Sid Vicious stal po své smrti (zemřel během léčby drogové závislosti) ikonou punkového hnutí, jeho pokus o vzpouru proti všemu a všem se v konečném důsledku jeví jako marný. Sid a Nancy je celkem zdařilé, i když poněkud komorní, drama dvou mladých lidí, kteří neunesli tíhu vlastního bytí.

Sex, drogy a daně

Sex, drogy a daně pojednává o velkolepém přátelství mezi dvěma nechvalně známými a provokativními postavami moderní dánské historie: radikálního, pravicového právníka a později politika, Mogense Glistrupu, a „krále cestovního ruchu“, milionáře, záletníka a veřejného provokatéra, Simona Spiese. Příběh natočený podle skutečných událostí přibližuje divákům dosud neznámá fakta – jak se tyto dvě nechvalně známé dánské ikony staly tím, čím byly, a jak si byly vzájemně oporou i oponenty ve svých vlastních životních misích. Dokázali si život užívat naplno, bojovat za své ideály, za novou vizi pro společnost. Polovina Dánska je milovala, druhá je nenáviděla. Něco takového tato země dosud nezažila.

Hráč

Petrohrad. Píše se rok 1866. Fjodor Michajlovič Dostojevskij má za sebou román Zločin a trest, patří mezi nejznámější ruské spisovatele, a přesto je nucen uzavřít se svým nakladatelem Stelovským - u něhož je zadlužen - nesmírně ponižující sázku. Buď napíše běhen jedenatřiceti dnů nejméně stošedesátistránkový román a všechny dluhy mu budou odepsány, anebo se nakladatel stane majitelem autorských práv všech jeho dosud nevydaných děl. Stárnoucího, v naprostém chaosu žijícího spisovatele může zachránit jedině mimořádně schopná stenotypistka, které by své budoucí dílo diktoval. Najde ji v osobě líbezné, chudé, pečlivé a pracovité Anny Sotkinové. Mladá žena je naštěstí uchvácena spisovatelovým geniem a ujme se zdánlivě nesplnitelného úkolu. Pod jejími hbitými prsty vyrůstá částečně autobiografický milostný příběh Poliny a Alexeje a současně se rodí i neméně rozporuplný vztah Dostojevského s Annou...

Walesa, člověk naděje

Lech Walesa je podobně jako u nás Václav Havel symbolem pádu totalitního režimu. Oba byli ve vězení, oba dokázali burcovat davy. Andrzej Wajda je nejúspěšnějším polským režisérem všech dob a je tedy pochopitelné, že Walesův životní příběh do filmu převedl právě on. A udělal z něj divácky nejúspěšnější polský film minulého roku. Ve svém portrétu se nevyhýbá kontroverzi, především ale ukazuje klíčové momenty vzestupů a pádů opozičního odborového hnutí Solidarita, které Walesa se svými kolegy vybudoval. Odkud se tento hrdina vzal? Kde bral pro svůj boj inspiraci a sílu? Kdo byli jeho přátelé a protivníci? Odpovědi Wajda nabízí v klasickém vyprávěném filmu, kde hlavní důraz nespočívá jen na jedné historické postavě, ale především na boji za spravedlnost, rovnost a lepší budoucnost..

Velmistr

Režisér Wong Kar-wai vnímá legendárního čínského mistra bojových umění Yip Mana jako osobnost, která svým životem a činy vyjadřuje filozofii i čirou fyzickou eleganci kung-fu. Vizuálně opulentní snímek je tak příběhem o ztraceném světě posledních velmistrů, který spojuje precizně odpozorované prvky klasických kung-fu filmů s artovou poetikou, příznačnou pro režisérovy předchozí snímky. Hlavních rolí se ujali Tony Leung a Zhang Ziyi.
listopad 2017
PÚSČPSN
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30
prosinec 2017
PÚSČPSN
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31